Okénko trenéra
1. Okénko:   Radost z pohybu = úspěch

Milí rodiče,

     rádi bychom se s Vámi podělili prostřednictvím  „Okénka trenéra" určeného malým atletům  o naše představy, jak s malými sportovci
pracovat. My, co trénujeme, máme doma také děti  a rádi bychom  je co nejlépe připravili i po sportovní stránce do dalšího života.

     Na některých z Vás je vidět radost, když  Vaše dítko dosáhne pěkného umístění a naopak zklamání, když to nevyjde.  Myslíme si,                    
že nejdůležitější v tomto věku je, naučit děti mít rád pohyb (sport) a radovat se z každého malého úspěchu, ale i prohra nás může posunout
dál. Takže chválit i za účast, protože v tomto věku není  důležité jen vyhrávat. Víme, že děti chválite i za „neúspěch“, ale připomenout to
musíme. Na tréninku tedy i my vždy odměníme a pochválíme děti, které se závodů zúčastnily. Někteří rodiče nám odpustí, že je to sladkost.
   
    V současnosti  děti běhají přespolní běhy. Náš názor na tyto závody z pohledu  trenéra malého atleta je takový: Není špatné si tyto závody
zaběhnout, i když některé, hlavně Partyzán je dlouhý, nedoporučujeme však s dětmi  v tomto věku běhat vytrvalostně často. O tom, ale až  v
dalším Okénku.

Sportu zdar
Trenéři přípravky
    2. Okénko:  Správný trénink miniatleta

     v tomto druhém okénku bychom  rádi uvedli, čemu   se  především  věnovat  u  našich dětí. Je  známo,  že u  takto  starých  dětí, a to až
do věku kdy nám přestanou růst, je třeba rozvíjet schopnosti jako je obratnost, rychlost  a výbušnost, i když třeba někdo nebude zrovna
sprinterem. Bude to zrovna tak potřebovat například vrhač, ale i běžec na dlouhé tratě nebo i jiný sportovec než atlet. Tím, že budeme,
schválně to přeženu, s dítětem běhat 3x týdně  5 km, tedy trénovat vytrvalost, je špatně! Naopak běhat krátké tratě s maximální rychlostí je
dobře. Další doporučení: rychlé starty, rychlé odrazy (švihadlo je výborná věc), skoky, výskoky, kotrmelce a další. Právě na tyto činnosti se
snažíme zaměřit na trénincích. Vytrvalost lze dohnat v každém věku, to už ale nelze říci o rychlosti a výše zmíněných schopnostech.
 
   Samozřejmě, že pro rozvoj těchto schopností je nejlepším sportem atletika :-).   Pokud se k atletice navíc přidají jiné sporty, např. plavání,
gymnastika, míčové hry, bruslení, lyžování, cyklistika, lehké posilování vlastním tělem,.... jen dobře. Prostě všechen pohyb je v tomto věku
vhodný. Ale pozor, není tím myšleno, že se zaměříme pouze na jeden sport, nebo jednu disciplínu. Je pravděpodobné, že by sice dítě
dosahovalo v daném sportu/disciplíně lepších výsledků než ostatní děti, ale to se obvykle obrátí v pozdějším věku. Jednostrannou zátěží si
zkracujeme "sportovní život." Jde nám tedy o to, co nejlépe připravit naše malé atlety na dobu, kdy budou zralí ke své specializaci (dělat co
je baví, na co mají talent). A proto se řídíme heslem = všetrannost především!

   Dalším důležítým aspektem, který pomáhá udržet přízeň našich dětí ke sportu, zvláště pak ve věku kolem puberty, je parta. O tom ale až v
nějakém dalším trenérském okénku.

Trenéři miniatletů

  3. Okénko: kamarád a parta

   Děti mohou být nadaní sportovci, ale pro to, aby u sportu vydržely, je potřeba, aby vedle sebe měly kamaráda nebo dobrou partu, která je u
sportu udrží. I když atletika je převážně individuální sport, myslíme si, že bez správné party to nejde.
   Pro malé atlety je velmi důležité, aby mezi ostatními měli nějakého kamaráda. Když dítě půjde na trénink s tím, že tam má kámoše, určitě
půjde raději než když tam žádného nemá. Děti se v tomto věku teprve seznamují a ne úplně všichni se mezi sebou znají, ale věříme, že
časem se vytvoří skvělá parta, která  může společně postupovat až do kritického věku puberty, ve které se často rozhoduje o sportovní
budoucnosti. Potom je správná parta moc důležitá, např.: "Na závody jet musím, jedou tam všichni a budou mě potřebovat, beze mě by to
nedali, a já bez nich taky ne."... A tom to je. Je potřeba, aby se všichni vzájemně uměli podpořit a cítili, že se na sebe mohou spolehnout. Ne
ze všech budou vynikající atleti, ale spolu s ostatními mohou vytvořit tým, který může mít výborné výsledky, ale, a to především, udrží všechny
u sportu.
  My, trenéři, se nyní na tréninku a na závodech snažíme, aby se děti navzájem podporovaly a fandily si a aby vnímaly, že tam nejsou jen ony
samy:  na tréninku pomocí nejrůznějších týmových soutěží, na závodech především tím, že se všichni před začátkem sejdeme, uděláme
společnou rozcvičku. To je jen první  krůček z mnoha, který můžeme společně udělat.